**Můj nick je PsyCHem0, a vítám tě uvnitř mého nečistého myšlení**

Shadow lumberjack

1. března 2017 v 14:43 | PSyCHem0 |  Creepypasty
Zemřel jsem... Nebo ne?
Žiju... Nebo ne?
Co se stalo? Proč nedýchám, ale stále se pohybuju?

...
Plno otázek, žádné odpovědi. Ale já chci, chci znát pravdu! Chci vědět proč, proč tak brzy opouštím své tělo? Proč necítím, pouze vím, proč ani nevím...
...

O 18 hodin dříve...
Přicházím ze školy, zase k nám domů, zas na to samé místo, kam docházím už 17 let. Ovšem dnes nemám z návratu nejlepší myšlenky. Jako by mě po cestě sem někdo sledoval, jako bych za sebou někoho stále slyšel. Vždycky, když jsem se ohlédl, nikoho jsem nespatřil. Možná začínám mít halucinace, říkám si v duchu.
Přišel jsem před chvílí, a slyším ho znovu... Ale jako by nebyl sám, jako by se s někým domlouval. Nevěnoval jsem jim pozornost, chystal jsem se za kamarádem, chtěl jsem u něj přespat.
Tak, 16.30, už jen zamknout... A jsem na cestě. Ale co to..?! Najednou zastavím a přemýšlím... Co když jsou stále za mnou někdo chodí, někdo mě pronásleduje. Neotáčej se říká mi svědomí, ale podvědomí je se svědomím v rozporu.
Tohle už nejsem já, nejsem sám, někdo mě opouští a zároveň mi přináší nové myšlenky...
Vytáhnu z kapsy nůž, motýlek, ten co nosím k sebeobraně.
V tom celém zmatku zapomenu na svědomí a otočím se. Uvidím stinnou tmavou postavu jak se na mě napřahuje se sekerou. V tu chvíli mě opustí celá moje příčetnost a vrhnu po něm motýlek, který jsem měl až dosud otevřený na dlani.
Postava se rozplyne... Místo toho vidím na zemi tělo s nožem zabodnutým přímo v hlavě... Tělo Martina Smithsona, kamaráda u kterého jsem měl přespat. Skloním se k němu, ale v tu ránu mě cosi zatáhne za rameno. Otočím se a opět vidím stín se sekerou, napřahující se směrem k mojí hlavě...
Z posledních sil vytrhnu nůž z Martinovy lebky. Je potřísněn krví temnou a také s malými utržky, nejspíše z mozku.
Otočím se směrem k postavě, a s poslední kapkou síly se po ní s nožem vrhnu.
Ona se jen s úsměvem rozplyne, já dopadnu na betonový chodník a ucítím palčivou až pekelně nepříjemnou bolest na zápěstí. Motá se mi hlava, ale na ruku se podívám. Motýlek, který jsem dosud třímal v ruce, se sklopil a po dopadu mi prořízl zápěstí.
Všude je červeno, všude je krev.
A on? Stále přede mnou, stále se směje.
...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mycreepypastas Mycreepypastas | Web | 1. března 2017 v 16:12 | Reagovat

Naprosto úžasné musím říct 😆 Jen tak dál a už se těším na další

2 Monča Monča | Web | 2. března 2017 v 17:14 | Reagovat

Skvělé, opravdu se to dokonale četlo. Jen tak dál! Umíš výborně psát, opravdu.

3 psychicpage psychicpage | 3. března 2017 v 13:44 | Reagovat

[2]: děkuju, moc si toho vážím

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama