**Můj nick je PsyCHem0, a vítám tě uvnitř mého nečistého myšlení**

Strom

7. března 2017 v 16:25 | PSyCHem0 |  Creepypasty
Vypěstovali ho lidé před asi 400 lety, prošel si hodně boji i válkami, avšak příběh z nedávné minulosti zaráží úplně všechny.

...
Ta dívka, jmenovala se Miu Ryuaki, měla spoustu problémů, jak ve škole, tak i doma, často se s rodiči hádala. A vždy když se něco stalo začala mluvit "sama se sebou". Nikdo ji nechápal, ani vlastní rodiče. Všichni ji za to vystrkovali z kolektivu, neměla žádné skutečné kamarády. Pouze ty, co k nim mluvila, když si ostatní mysleli, že mluví sama se sebou.
Ti kamarádi (byli čtyři) se jmenovali Aiko, Ryu, Maia a Lin.
Aiko byla dívka s bílými vlnitými vlasy a věčně ji z levého oka stékaly slzy. Ryu byl chlapec, kterému se při každém "setkání" vyměnila barva vlasů a pokaždé měl jiný hlas. Maia byla dívka s růžovými vlasy, neustále nosila na tváři usměv a snažila se ze všech nejvíc utěšit a pomoct Mie. Lin... Nebyl Mie skoro vidět, viděla od něj jen tělo zahalené v černém plášti a do obličeje mu nebylo vidět nikdy. Vždy jen nad Miou stál a díval se na ní.
Ovšem Miu měla ráda všechny bez rozdílu toho, jak se k ní chovali nebo jak vypadali.
...
Po pár měsících na ni přišlo ukrutné trápení a smutek. Umřela jí maminka... Miu brečela a znovu si začala povídat se svými imaginárními kamarády. "Miu, všechno se zlepší uvidíš." říkal Ryu sladkým hlasem, který mu dnešek donesl. "Nezlepší, nic se zlepšit už nemůže," protírala si oči Miu, "maminka mi byla vším, i když jsme si v poslední době skoro nerozuměly. Ale byla to maminka, tu mi nikdo nenahradí."
Miu si všimla jak se jí Aiko vzdaluje, Maiu jak se jí ztrácí usměv ze rtů.
Miu se rozplakala ještě více než předtím.
Tu se v rohu objevil, vynořil... Lin. "Miu...?" opatrně se zeptal. "Line...? Co bys chtěl...?"
Lin polkl a odpověděl: "Chci ti pomoct. Znám jedno krásné místo, roste tam strom, chodím tam každý den... Někdy tam vídám kamarády jako já, jindy úplně cizí lidi. Ale ti se po chvíli stanou mými kamarády taky." Mie s úžasem stekla poslední slza z oka, a podívala se směrem odkud na ni Lin mluvil. "Co je to za místo? A kde je?" chtěla Miu honem vědět. "Je načase abys toto místo poznala, bude se ti líbit." mrkl na Miu Lin.
...
Miu se oblékla do svého černého kabátu, a vyrazila za hlasem Lina.
Po chvíli se zastavila a uvědomila si, že už je hodně vzdálená od svého domu, a chtěla se vrátit. Tu uslyšela znovu Linův hlas: "Miu, kam chceš jít? Vždyť už jsme na místě!"
Miu povzhlédla a uviděla v mlze stojící, asi třicet metrů vysoký buk.
"Víš Miu, měl bych ti něco prozradit," řekl Lin ,"toto je buk, který tu už stojí přesně 410 let, a s každým rokem se mi tu jeden člověk stane kamarádem. Nechci na tebe být zlý, ale úplně tě za svou kamarádku považovat nemohu, promiň mi to."
Poté se Lin rozplynul, a Miu spadla až na samé dno smutku: "Line? Line, kde jsi?" křičela se slzami v očích. Ani nezpozorovala, že se k ní buk sklonil.
"Miu, povzhlédni. Jsem to já, já Lin." Miu povzhlédla a uviděla, jak se k ní sklání Lin, ne však už ve své podobě, ale jako čtyř set letý buk. "Jsem to já, Lin, jsem strážce tohoto stromu."
Miu se nechala vyzvednout jednou z větví a už seděla ve výšce. "Poslyš Miu, vidím, jak jsi celá zničená, vím, jak ti pomoct." Miu se s úžasem pohlédla do kmene jako by v něm znovu viděla Lina a s koktavým hlasem se zeptala: "J-J-Jak?"
Z vyšších větví se spustil provaz a omotal se Mie okolo krku. Tu Miu ucítila, jak pod ní větev povoluje, jakoby až praská. Najednou ucítila, že padá, ale že ji něco drží. Pojednou se začala Miu dusit a stahovalo se jí hrdlo. Až s posledním výdechem se cosi stalo.
...
Miu stojí pevně na zemi, a povzhlíží směrem ke stromu. Strom to však nebyl. Byl to on! Stál tam! Lin. Miu se k němu rozběhla a objala ho.
"A co teď???" zeptala se po chvíli Miu. Lin pohlédl na Miu a usmál se: "Teď? Teď je konec, ale všechno znovu začíná..."
...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama