**Můj nick je PsyCHem0, a vítám tě uvnitř mého nečistého myšlení**

Clinical Depression

15. srpna 2018 v 21:35 | PsyCHem0 |  Depression
Sedím jen tak na posteli... Moje kůže na prstech bělá každou vteřinou. A ano, pustil jsem tu červenou ven. Mám asi 300 vteřin času, tak to nebudu prodlužovat.
Moje láska mě opustila, asi to bude už měsíc. Jen tak řekla že jsem děvkař... A nemůžu mít asi ani přátele. Tohle mi ublížilo nejvíce. Řekl jsem že když mě opustí, zabiju se... Mimo toto... Máma s tátou už to stejně vědět nebudou, zemřeli přece před dvěma lety... Ano... To oni mě tu drželi a pak když odešli ze světa, byla tu Claire, má, teď už bývalá přítelkyně. Pak když Claire přišla s tou imaginární pistolí a vystřelila mi do duše kulku... Ah, tohle musí skončit.
Takže... jestli mě najdete...

"Když na lůžko ulehám,
jedinou mšlenku v mysli mám.
Když se ráno otevřu oči,
už mi není pomoci.
Strašlivá myšlenka mě pronásluduje.
Prej už nic víc než bolest neexistuje.
Ztrácím své blízké přátelé, které tolik miluju, proto každou chvíly kontoroluju tepe, jestlipak mi srdce stále tluče,
a pak se slzou na tváři sleduju své ruce.
Klepou se neustále,
srdce mám zlomené nadále.
Čekám kdy tohle všechno skončí a já se budu moct volně dýchat, čekám tak dlouho že už si připadám jako bláhový pitomec,
Proč se dál trápit?
Vždyť jen stačí zmáčknout delete a je konec."

Vím, zklamal jsem... Omlouvám se mami, tati, sestřičko... C-Claire...





Chci moc poděkovat Žanetce, mojí úžasné kamarádce, za zapůjčení textu zapsaného kurzívou. Moc ti děkuji Žani ;)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama